Martin
Grosman
Hmyz (2011)
Grosaurus (2012)
Klauzurní práce, zimní semestr 2012
Rekonstrukce kostry, dokládající hypotézu některých paleontologů o zaniklé evoluční větvi obratlovců, ze které se vyvinul dnešní hmyz a členovci.
Drak (2013)
Klauzurní práce, letní semestr 2013
Kovová plastika reagující na semestrální téma je složená ze dvou dlaní s prsty. Z prstů jedné ruky se stávají dračí nohy a ocas, prsty druhé ruky se mění na pětihlavou saň. Sošku lze na šikmém podstavci postavit do dvou poloh.
Bakalářská práce, kombinující kovové části
a bakelitové komponenty známého českého svítidla
z padesátých let. Padesátá léta se mohou zdát stejně hororová jako nelítostný svět hmyzu, jehož některé zástupce lampy připomínají. Pro zapnutí/vypnutí svítidel je nutný tělesný kontakt
s lampou. Hmyzí osvětlení tedy mohou posloužit jako terapie pro ty, ve kterých svět hmyzu vyvolává strachy a fóbie.
Dráče (2013)
Klauzurní práce, letní semestr 2013
Loutka obživnuté ručičky, nepodařeného lékařského experimentu, které se podařilo uniknout z vědecké laboratoře.
Bestiář transgenních organismů (2014)
Diplomová práce Bestiář transgenních organismů je výtvarná vizualizace hrozeb spojených s technologií geneticky modifikovaných organismů. Instalace sestává z osmi exemplářů Bestiáře.
Každý z exemplářů je kombinací odlitků různých druhů zeleniny. Práce byla prezentována jako odtajněný archiv biotechnologické společnosti.
Syntetický estrogen (hormonální látka obsažená
v antikoncepci) se z odpadních vod dostává do životního prostředí a zde ovlivňuje pohlaví menších druhů ryb. Rybí samci se pod vlivem estrogenu mění na samice a produkují vaječné proteiny. Vůči hormonálnímu znečištění přestává být resistentní nejen fauna, ale i flora. Jak je zachyceno na fotografii, ze stromů se začínají stávat stromindy.
Sprostliny (2015)
Klecový chov nosnic produkuje mimo obrovské množství vajec také obrovské množství utrpení. Z takovéhoto přístupu k živým tvorům se nemůže vyklubat nic dobrého. Klubající se kuřátka jsou produktem zubožených nosnic a jsou tak
i alegorií hororu který dnem i nocí musí zvířata redukovaná na výrobní stroj prožívat.
Kuřátka (2015)
Asambláže (2016)
Série asambláží. Kombinace seschlé zeleniny, montážní pěny a plastových částí.
Na hraně snesitelnosti (2016)
Reakce na společenské klima během období "migrační krize". Utahování závitů celospolečenské tísně lze jen do určitého bodu. Za jeho zlomem se dosavadní struktura uspořádání společnosti rozbíjí a strach se mění v agresi.
Utonulé naděje (2016)
Pieta za ty, jejichž cesta za snem skončila na dně středozemního moře.
Fotoperformance zachycující proces strhávání společenských masek.
Strhávání masky (2013)
Čtyři skulptury vytvořené během multimediálního sympozia SYMPORA v Raspenavě.
Roztékání systému (2018)
Strhávání masky (2013)
Fotoperformance zachycující proces strhávání společenských masek.
Plastůzy (2018)
Obrovský plující ostrov složený z plastových odpadků jménem Great Pacific Garbage Patch je sice výrazným ekologickým problémem, dává také ale vzniknout
i novým živočišným druhům. Zda-li mají zde nalezené Plastůzy charakter toxické přírodní mutace, či obohacující evoluční reakce, je stále předmětem vědecké diskuze.
Při konstrukci díla sestávajícího ze sochy a tří fotografií byly použity otisky, či odlitky autorova těla a obličeje. Název pod kterým byla díla vystavena je slovní hříčkou, ve které je slovo autoportrét doplněno zájmenem my. Tělo autora zde neslouží pouze jako určitá matrice a autoportrét v tomto uvažování neplní jen a pouze funkci rekonstrukce vlastní podoby, ale snaží se skrze práci s vlastním tělem a vizualizací subjektivních pocitů pojmenovávat obecné společenské problémy.
Sucho (2020)
Výkřik je aktuální reakce na válečné dění na Ukrajině. Válka představuje zlo, utrpení, bolest, agresi, strach, zoufalství, smutek... Je zkrátka ohavná, plná negativních emocí. Ve válce zaniká lidskost a tak je i tato busta zbavena tváře a obličejových detailů. Nemůžeme znát identitu a příběhy všech obětí. Ve válečné vřavě se mění na bezejmenná čísla. Zůstává po nich pouze poslední výkřik. Busta nemá fixní polohu a v různém naklonění se výkřik probarvuje jinou emocí. V záklonu působí Výkřik útrpným dojmem a představuje oběť, v předklonu působí spíš agresivně a reprezentuje útočící zlo.
Autoportrémy (2019)
Série pěti bust reaguje na problémy sucha, které je důsledkem našeho nešetrného zacházení s přírodou a krajinou. V konfrontaci se stále častějším a výraznějším suchem se naše dosavadní lhostejnost pomalu transformuje
v neklid a tíseň.
Busty jsou odlitky figuríny, která měla zcela neutrální výraz ve tváři. Materiál, ze kterého jsou zhotoveny, dosahuje při úplném seschnutí smršťivosti až cca 40%. V průběhu procesu schnutí vznikaly na odlitcích deformace a postupně se měnil i bezemoční výraz odlité figuríny.
Ovce a svině (2021)
Výkřik (2022)
Obraz rozdělené společnosti na dva nesmiřitelné tábory. Jedni vnímají druhé jako poslušné stádo (ovce) a zároveň jako své utlačovatele )svině). Takto se vnímají obě strany konfliktu vzájemně, což vytváří jistý paradox. Kdo je tedy poslušná ovce a kdo naopak bezohledná svině? A proč je tak těžké býti prostě a pouze jen člověkem?